(1945-1992; ale i 1918-1938)
no a začnime pekne od konca – k 1.1.1990
Ako to bolo s takzvanou „krízou“ socialistickej ekonomiky v ČSSR?
Z ekonomickej eseje Spolku národohospodárov Slovenska, píše Ing.Peter Zajac-Vanka
Vraj socializmus v Československu zahynul v ekonomickom krízovom stave socializmu v roku 1989. Odborne sa s tým súhlasiť nedá. Socializmus zahynul na neschopnosť komunistickej strany hľadať cestu k zachovaniu národného hospodárstva a rozvinutiu princípov socialistickej spoločnosti v demokratizácii politického života v zmenených geopolitických podmienkach. Ekonomika podľahla politike „nežnej revolúcie“.
Len vo vlastníctve výrobných investičných prostriedkov ČSSR vlastnila v hodnote 5-tisíc miliárd Kčs!
to je 5,178 bilióna Kčs:
5 178 000 000 000,00 Kčs
Odvolať sa dá na autorov ekonomických statí a vyjadrení vtedajších hospodárskych predstaviteľov. František Nevařil vo svojej stati „Velká loupež aneb bourání státu“ (vyd.2013) zverejňuje neuveriteľný fakt, že ČSSR vlastnila vo finančnom vyjadrení len vo výrobnom investičnom majetku 5,178 bilióna Kčs (t. j. vyše 5 biliónov, čo je 5-tisíc miliárd Kčs). To boli len základné výrobné prostriedky zásoby vo výrobe. Takisto Ing. Ivan Knotek, bývalý predseda vlády Slovenskej socialistickej republiky v 1988, potvrdzuje, že objem hmotného investičného majetku ČSSR, teda tých základných prostriedkov v účtovníctve podnikov vlastnených štátom, bol určite vyše 4 biliónov Kčs, na Slovensku z toho bolo 1,564 bilióna Kčs. Aj dnes sú to neuveriteľné čísla, nech by to súčasní finančníci prepočítavali akýmikoľvek prepočítavacími kurzami k euru.
Posledný socialistický štátny rozpočet na rok 1989: 223,6 miliardy Kčs!
Štátne financie teda boli vyrovnané, verejné financie plánované a vybilancované (a preto vždy s napätím v používaných zdrojoch), ekonomika prehriata konjunktúrou. Posledným údajom o vyrovnanom štátnom rozpočte ČSSR bol zákon o štátnom rozpočte č.195/1988 na rok 1989, kde boli definované príjmy úhrnne na rok 1989 vo výške 223 640 800-tisíc Kčs a výdaje vo výške 223 640 800-tisíc Kčs. Ak ste si dobre všimli, rozpočet bol vyrovnaný a píše sa o sume na úrovni 223,6 miliardy Kčs.
Západné hospodárske embargo proti krajinám COCOM ( a teda i voči ČSSR) bolo zrušené až po roku 1989
Nie vždy to bolo „vinou socializmu“, že v inováciách a investíciách sme v tomto smere zaostávali. Štátne podniky Československa i ostatných socialistických krajín mali povesť spoľahlivého platcu a kooperačného partnera.
Ekonomická reforma v roku 1989 definovaná ako Prestavba hospodárskeho mechanizmu s termínom začiatku od 1. januára 1990 bola smerovaná na sociálny a ekonomický rozvoj Československa. Nie na nejaké krízové stavy.
Čo sa stalo „deň po…“ v roku 1989
Je zaujímavé, že takto dobre rozbehnutú ekonomiku politickými krokmi a stratégiou „asanácie socializmu“ a „šokovou terapiou“ na obyvateľstvo zlikvidovalo nové politické vedenie Československa. Na čele s ekonómom Václavom Klausom, ministrom financií ČSSR od decembra 1989. Aj keď ešte na jar 1990 v Kolodějích pri Prahe na ekonomickej konferencii zaznievali hlasy, že treba stavať na dosiahnutej úrovni a meniť iba politické inštitúcie, nie ekonomické, že treba doplniť iba inštitúty trhovej ekonomiky do existujúcej ekonomiky.
Kríza socialistickej ekonomiky teda nenastala, bola to len jej likvidácia po júni 1990. Zabúdame to najpodstatnejšie, čo odštartovalo úpadok československého národného hospodárstva po 31. decembri 1989: do funkcie ministra financií (vtedy ešte stále) vlády ČSSR bol nominovaný Ing. Václav Klaus. Prišiel z ekonomického výskumu. Teoretik. Nikdy nepracoval a nepôsobil v hospodárskych funkciách. Postavili ho pred „hotovú vec“: za pár dní zostaviť štátny rozpočet ČSSR. Teda vtedy do vlastníctva štátu patrili všetky priemyselné podniky, celé národné hospodárstvo, okrem družstevného. Nezvládol to. Vyhlásil na rok 1990 rozpočtové provizórium. A to v čase, keď sa likvidoval monopol štátu na zahraničný obchod, devízový monopol bol oslabený, v roku 1990 došlo k devalváciám koruny a nastalo bezbrehé rozkrádanie štátneho majetku.
Čítajte viac v ekonomickej eseji na webstránke Spolku národohospodárov Slovenska
…a kde a prečo sa to začalo?
„Znárodněním roku 1945 započala v Československu cesta k socialismu. O tom myslím nemůže být žádná pochybnost ani mezi historiky, ani mezi politiky. Naplnila se tak předpověď rakouského ekonoma Josepha Schumpetera, který ve své knize Kapitalismus, socialismus a demokracie hovořil o postupném „pochodu k socialismu“.
píše Hynek Fajmon v linku https://www.cdk.cz/60-let-od-pocatku-prvni-vlny-znarodnovani-v-ceskoslovensku
Prezident RČS dr.Edvard Beneš tedy 24. října 1945 účinkem od 28.10.1945 podepsal dekrety č. 100/1945 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, č. 101/1945 Sb. o znárodnění některých podniků potravinářského průmyslu, č. 102/1945 Sb. o znárodnění akciových bank a č. 103/1945 Sb. o znárodnění soukromých pojišťoven. Kinematografie byla znárodněna již v srpnu 1945 dekretem č. 50/1945 Sb. Znárodnění se mělo provést za náhradu, ze znárodněných závodů se zřizovaly národní podniky.
Znárodnění z roku 1945 se týkalo všech bank a pojišťoven, klíčového průmyslu a ostatních závodů s více než pěti sty zaměstnanci – celkem 2119 podniků s 61 % všech zaměstnanců v průmyslu a se 75% podílem na průmyslové výrobě. Československé znárodnění v roce 1945 bylo oslavováno jako událost historického významu, která postavila republiku do předních řad pokrokové Evropy, i jako událost odpovídající národním tradicím, zkušenostem a potřebám, k níž došlo bez kopírování cizích vzorů...
„Podkladem pro přípravu osnov československých znárodňovacích dekretů se stal program hospodářské politiky Národního bloku pracujícího lidu měst a venkova, sdružujícího tři levicové strany – sociálně demokratickou, národně socialistickou a komunistickou…“
ako uvádzam na inom mieste, zabúda sa na to, že Európa bola po druhej svetovej vojne v troskách. Neexistovali majitelia výrob, všetko napríklad v Protektoráte Čechy a Morava prevzala Ríšska správa a v Slovenskej republike pod Ochrannou zmluvou s Treťou Ríšou boli prevzaté celé majetky výroby, obchodu, dopravy. Majitelia buď boli odvlečení, alebo zabití, alebo ušli ako kolaboranti. Prezident videl, že ak sa má rozhýbať hospodársky život republiky, musí znárodniť.
„Převážná většina Čechů a Slováků v roce 1945 zavrhovala hospodářský liberalismus a volala po silné účasti státu na organizaci hospodářského života. Znárodnění klíčového průmyslu a peněžnictví stejně jako nová pozemková reforma do tohoto rámce logicky zapadaly…“ píše Hynek Fajmon v stati 60let od pocatku prvni vlny znarodnovani v ceskoslovensku
