2020: Končí jedna éra

Tento článok: napsal Leo K. a zverejnil bloger VLK na svojom portáli „vlkobloguje“ 31.12.2019 …text je prevzatý v češtine a zatiaľ by nám nemalo robiť problém si ho prečítať a pochopiť, aj keď sme Slováci. Prevzal som ho, pretože škoda tvoriť myšlienky, ak to už niekto za vás urobil. S blogerom Vlkom sa až tak veľmi „nemusíme“, už sme „skrížili kordy“ v relácii Slob.vysielača B.B. pri téme brexit, nuž ale aj bloger Vlk sa vyvíja a vyvíja sa aj jeho hodnotenie vývoja u nás a názor na samotný liberalizmus. Ako s mnohými, s ktorými si nie vždy rozumieme, aj tu sa zdá, že vyhrá spoločný názor na vec a vzájomné porozumenie. Preto uvádzam „ako editorial“ práve tento text, z rozsiahlejšieho článku z portálu Vlkobloguje:

Výstižnejšiu foto som pre tento článok nenašiel…
LINK NA VLKOBLOGUJE:
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2019/12/30/konci-jedna-era/

Omnia mutantur, nihil interit – Všechno se mění, nic nehyne – říkal Publius Ovidius Naso už před dvěma tisíci lety.

A skutečně, zvykli jsme si, že se po roce opakují jaro, léto, podzim, zima; že po jedenácti letech se mění sluneční aktivita a nechali se poučit, že existují i delší opakující se intervaly. Například precese zemské osy, která vykoná jeden kompletní kruh za přibližně 25 800 let. Tady už ale naše lidská zkušenost nestačí, což teprve na jeden kompletní oběh sluneční soustavy kolem jádra naší Galaxie (cca 225 milionů let). Ale ať je tomu jakkoliv, Ovidiovo konstatování bych přece jenom opravil –

Vše se mění, jenom lidská hamižnost zůstává.

Také my jsme nedávno „slavili“ jednu změnu. K lepšímu? Jak pro koho.

„Neřekl bych, že převrat před třiceti lety přinesl to, v co doufaly masy. Nastartoval totiž destrukci společnosti. Ve jménu svobody zvítězila svévole. Pomocí „laissez faire“ mělo docházet k omezování státních zásahů do hospodářství, a tedy i posílení role jednotlivce, protože liberalismus si oškliví solidaritu a kolektiv. Že prý za svůj život je každý jedinec odpovědný jenom sám sobě. Jako by neexistoval vliv okolí. Jakoby neexistovala etika, tradice a kultura, dobré, ale i špatné příklady. A skutečně; jakoby etika, tradice, kultura a dobré příklady vymizely ze světa.“

Liberalismus tvrdí, že pokroku není možno dosáhnout spoluprácí, ale jenom soupeřením.“

„Že individualismus, sobectví a chamtivost jsou přirozenými průvodními jevy takového stylu života, nebylo nutné nějak zvlášť zdůrazňovat. To záhy (od roku 1990 do roku 2004) poznalo například 103 000 nájemníků ze 44 000 bytů jejichž nároky byly upozaděny ve prospěch jednotlivce Zdeňka Bakaly. (pozn.prípad bytov OKD)“

„Společnost se na drsné poměry adaptovala, ale o kvalitě stávajícího režimu to nic kladného nevypovídá.“

„Nahradit rovnostářství sociální nerovností rozhodně nebylo výhrou. Pokud vadou minulého režimu byla politická nesvoboda, pak ekonomický tlak, kterému dnes čelí nejen chudí, ale i střední třída, je systémovou vadou minimálně srovnatelnou.“

„Liberální ekonomika si vyžádala řadu změn:

  • Liberálové se zapojili do závodů o snižování daní v době, kdy nadnárodní podniky přetékali ziskem.
  • Tvrdili, že ekonomika služeb spolehlivě nahradí ekonomiku výroby komodit, přesto že M. Zeman v parlamentu řekl, že vzájemným přeprodáváním limonády ještě žádný stát nezbohatl.
  • Požadují alespoň částečnou privatizaci solidárního penzijního systému odčerpáním prostředků do privátního kapitálového systému, který spolkne 30% pojistného jen na svou režii, zatímco solidární systémy jen 3 až 5%.
  • Vše proto, aby – jak říká ekonomka Švihlíková – mohli čerpat rentu.
  • A v neposlední řadě prosazuje privatizaci státních a polostátních podniků (např. ČEZ), přestože ta snáší zlatá vejce navzdory představám, že všechno státní je mizerné.“

„Vzpomeňme na pokryteckou poznámku M. Kalouska; „Stát tu není proto, aby vařil pivo“ když loboval za privatizaci Budvaru. K dovršení nechtěné komiky, liberální ideály a ideologii nejčastěji adoruje vedle Pirátů – Antifa, (živě, takřka online, to můžeme vidět v Německu) podle jména protifašistická, ale v realitě tyto ideály „prosazuje“ bojůvkami, ukřičením – tedy čistě fašistickými metodami.“

„Navzdory názvu nebyla neoliberální éra liberální. Nakázala lidem ortodoxii, jejíž strážci byli velmi netolerantní k disentu. Pluralita se zkrátka nenosí! Ekonomové jiných názorů se stávali kacíři, které bylo třeba umlčet a izolovat. Liberalismus měl jen málo společného s „otevřenou společností“ Karla Poppera.“

Liberalismus selhal a zjevně končí a globalismus v křečích obchodních válek také.

„Musím předeslat, že úloha trhu v ekonomice je zásadní a nelze ji ničím nahradit a už vůbec ne nějakým administrativním algoritmem. Ale existují oblasti (převážně v oblasti služeb), kde trh může hrát nanejvýš pomocnou roli jednoho z ukazatelů. „

„Princip liberální soutěže, ve které má jedinečné a zcela mimořádné postavení trh, přesvědčivě prohrál, jak v sociální oblasti, tak v umění, ve vědě a dnes můžeme plným právem říci, i v ochraně životního prostředí. Jeho zastánce nejlépe ilustruje jejich neochota porážku přiznat. „

Je to smutný konec éry, která pro soutěž samu zradila svoje zásadní pravidlo: Pogratulovat vítězi a vzdát čest poraženým.

„… Liberalismus Miltona Friedmanna nikdy nebyl liberální. Byl netolerantní a ničil demokracii. Dnes vede víra ve volný trh náš svět ke konci civilizace.

Po čtyřiceti letech neoliberalismu je verdikt jasný – prospěch z něj směřoval nahoru, píše nositel Nobelovy ceny za ekonomiku Joseph Stiglitz. Stiglitz nejprve připomíná rok 1989 a knihu Francise Fukuyamy o „konci dějin“ a nástupu liberální demokracie a tržní ekonomiky. Dnes podle něj ovšem žijeme ve světě, který odchází od pravidel liberálního pořádku a ve kterém se do vedení zemí dostávají autokraté a demagogové.

Fukuyamovy myšlenky se dnes jeví jako naivní – ovšem pomohly udržet neoliberální ekonomickou doktrínu.

Dnes je neoliberalismus s vírou v prosperitu dosaženou neregulovaným trhem na kapačkách, míní Stiglitz.

Souběžný propad důvěry v neoliberalismus a v demokracii není náhodný. Neoliberalismus totiž 40 let demokracii podkopával.

Neoliberální forma globalizace vedla podle Stiglitze k tomu, že jednotlivci a celé společnosti přestali mít možnost kontrolovat svoje osudy. Dopady v případě kapitálové tržní liberalizace byly zvláště odporné…

„Filozof Karel Kosík, který viděl dál, ve svém textu Infernální kruhy popsal už v roce 1993 soudobé ohrožování kultury a její podřízenost tržním vztahům těmito dnes navýsost aktuálními slovy:“

TRH jako monopolní a nejvyšší realita smrtelně ohrožuje kulturu. Reflexe tohoto ohrožení však umožňuje hlubší definici kultury i adekvátnější pochopení jejího smyslu. Kultura není prvotně soubor knih, plastik, znalostí, morálních pravidel nebo muzeálním skladištěm takzvaných hodnot.

Konec globalismu se jeho představitelé snaží oddálit pohádkou o národu jako sociálním konstruktu, který brání pokroku.

„Je tomu téměř přesně naopak. Jedině v národním uspořádání je možná plná existence demokracie. „

„Končí jedna rozporuplná éra. Musí nám v té hře nutně zbýt černý Petr?“